Ve Valašském Meziříčí je k vidění jedinečná výstava Na hranici templářského světa, která přibližuje i méně známá fakta o působení tajemného řádu.

Muzejní a galerijní centrum připravilo jako svůj hlavní výstavní projekt ojedinělou výstavu, která mapuje historii a osud legendami opředeného církevního a vojenského řádu se zvláštním přihlednutím k jeho působení na našem území (Klenov, Šaumburk).

Vzor

Nebeské vojsko účastnící se Kristova vítězství nad Antikristem (andělé ve zbrani přicházející očistit tento svět) ze Zjevení svatého apoštola Jana v Apokalypse (Zj 19, 13 - 14): „A byl odín rouchem pokropeným krví, a sloveť jméno jeho Slovo Boži. A rytířstvo nebeské jelo za ním na bílých koních, jsouce odíni kmentem bílým a čistým.“

V první čtvrtině 12. století najednou do západní Evropy přichází gotika. Žádný postupný vývoj, jako tomu bylo např. u románského slohu, gotika tu byla zčista jasna: hotová, dokonalá a všude! Zároveň s gotikou je tu ve vitrážích i barevné sklo, jež se do vitráží začíná vsazovat v 11. století v Persii (především díky dílně alchymisty Omara Chajjama). Gotika vyšla z kláštera v Citeaux, podíl cisterciáků (především vědění) a templářů (především financování) na vzniku gotiky je nepopiratelný. Např. sám svatý Bernard se stal (podle A. M.

V roce 1120 přichází do Svaté země jako poutník ze střední Francie další mocný velmož Fulko z Anjou. Stává se mimořádným (dnes bychom řekli externím) členem templářského řádu a po návratu mu daruje pravidelný příjem (po smrti Balduina II. se stane jeruzalémským králem a Jeruzalémské království dozná za jeho vlády největšího rozmachu).

Všimněme si blíže osudů zakladatele a prvního velmistra řádu Huga z Payns a hraběte Huga I. z Champagne. Hugo z Payns se narodil v roce 1080. Už v šestnácti letech se zúčastnil již zmíněné první křižácké výpravy v družině Godefroye z Bouillonu, byl při dobytí Jeruzaléma. Pak se odebral do Francie do služeb svého bratrance hraběte Huga z Champagne a stal se jeho důstojníkem. S ním se opět vypravil v roce 1104 do Svaté země. Nezdrželi se tam ovšem dlouho, záhy se vrátili.

Jaké vlastně byly okolnosti založení řádu?

Ve 2. polovině 11. století se ocitl křesťanský svět ve smrtelném nebezpečí. V letech 1076 – 1077 seldžučtí Turci obsadili Sýrii, zmocnili se svatého města Jeruzalém a zhanobili Svatý hrob. Půlměsíc triumfoval v celém východním a jižním Středomoří. Roku 1085 padla Antiochie a Byzantská říše se ocitla ve velkém nebezpečí. V roce 1086 přispěchali afričtí Maurové na pomoc Maurům španělským a křesťanské armádě připravili u Zallacy krvavá jatka. Křesťanská Evropa se dostala do mohutných kleští. Proto papež Urban II.

V roce 1187 přišla ze Svaté země strašlivá zpráva – sultán Saladin dobyl Jeruzalém. Papež Alexandr III., který se právě usmířil s císařem Fridrichem I. Barbarossou (Rudovousem), vyzval k další křížové výpravě a císař se na sněmu v Řezně r. 1188 rozhodl, že tažení sám povede. Přítomen byl i český kníže Bedřich (Fridrich) a zřejmě i moravský Přemyslovec markrabě Konrád III. Ota (pozdější český kníže Konrád II. Ota); biskup poslal na sněm pouze zástupce. Obě česká knížata se vznícena dobovým zápalem na výpravu přihlásila.

Píšeme se o místech, které templářští rytíři navštívili, máme fakta o jejich historii, životním stylu. Málokdy se však zmiňuje templářská hudba. Mnoho současných kapel a hudebníků se inspirovalo templáři, ale tito rytíři měli i vlastní písně.

Ani další putování Vladislava a jeho vojska nejsou jasná. Nevíme ani za jakých okolností padlo Vladislavovo rozhodnutí o návratu. Jisté je, že netáhl s Ludvíkem Malou Asií, ale vrátil se přes hlavní město Byzantské říše Konstantinopol (česky Cařihrad; dnes Istanbul v Turecku) a oklikou (?) přes Rusko (Kyjevskou Rus), kde navštívil Kyjev, dále už přes Krakov do Prahy, kam dorazil v červenci 1148. Podle jedné ze spekulativních verzí následovalo české vojsko Konráda ještě po jeho spojení s Ludvíkem a došlo s nimi až do Efezu.

Roku 1144, za vlády knížete Vladislava II. (od r. 1158 král Vladislav I.) se křesťanstvo dozvědělo smutnou zprávu – padlo hrabství Edesske, záštita Jeruzalema. V celé Evropě povstalo velké znepokojení, že Boži hrob je ohrožen. Nejpřednější muž té doby, svatý Bernard, cisterciácký opat clairvauxský, mj. i „otec“ templářů, byl papežem Evženem III. Pověřen hlásáním nové křížové výpravy. Tehdejší Evropu vskutku svou ohnivou výmluvností uchvátil. A kam nedolehl jeho hlas, tam zasílal listy sálající svatou vroucností.